Varování: Text je podkladem pro úvod k příspěvku Open Access a e-knihy na seminář E-knihy 3 v NTK. Otevřeným přístupem v souvislosti s knihami jsem se nikdy příliš nezabývala, proto je samotný příspěvek úvodem i pro mne. Přistupujte k mým úvahám prosím se schovívavostí ;)
O otevřeném přístupu (Open Access) se ve vědecké komunitě již poměrně dlouhou dobu živě diskutuje. A nejen zde, ale také na regionální a mezinárodní úrovni. Vznikají první národní politiky a pomalu dochází ke změně v praxi vědecké komunikace. Ovšem jde-li v těchto diskuzích člověk po typu dokumentu, zjistí, že se zde bavíme především o otevřeném přístup k vědeckým článkům (časopisům). Knihy jsou zmiňovány okrajově, či často opomíjené úplně, přestože jsou jedním z primárních nástrojů šíření vědeckého poznání především v humanitních a sociálních vědách (HSS). Teprve v posledních několika měsících je i kolem vědeckých monografiíí možné vysledovat změnu situace a rozšíření diskuze. Otevřené organizace a iniciativy si všímají knih a snaží se definovat standardy, které by otevřenost v knižním vědeckém publikování rychleji nastartovaly. Jednou z posledních zajímavých událostí, která se věnovala čistě otevřenému přístupu a knihám, byla konference
Open Access Monographs in the Humanities and Social Sciences Conference (
#OAbooks,
Storify) pořádaná JISC Collection a OAPEN Foundation v červenci 2013.
Překážky pro OABooks
Kromě zmíněné absence širší diskuze o otevřeném přístupu v souvislosti s monografiemi v úvodu, jsou knihám již v samotném procesu prosazování Open Access bohužel vedle klasických bariér otevřené vědy stavěny do cesty i další překážky v podobě silné preference tradičního printu, vysokých nákladů na vydání a specifického obchodního prostředí pro vydavatele odborných (e)knihy.
- Náklady na vydání u vědeckých článků (v podobě article processing charges nebo také publication fees) se v průměru pohybují kolem $500 - $3000, zatímco u knih je to od $10 000 výš. Jako u článků je i zde snaha přenést náklady na autora, což staví velkou bariéru především autorům z chudších zemí/institucí, ale často i těm bohatším, neboť zvýšení nákladů o takovou částku u projektu není maličkostí, pokud s tím projekt nepočítal již při navrhování rozpočtu.
- Přestože se o elektronickém publikování mluví již dlouhou dobu, technická část je v podstatě vyřešena (alespoň ta část, která se týká samotného vydávání), stále jsou knihy zakořeněné ve své tradiční formě - v papíru. Tento přístup preferují nejen čtenáři, ale také vydavatelé a autoři a není zatím masovější vůle toto měnit. Kniha je mnohem více považována za dokument trvanlivější povahy, než-li vědecký článek. I to může vést k nižšímu zájmu o elektronické vydání, které je - z logiky věci - snáze šiřitelné, ale také aktualizovatelné apod.
- Byznys prostředí pro vydavatele odborných knih je specifické. Většina univerzitních vydavatelství vydává řadu monografických publikací, přestože jsou ztrátové a pouze několik z celého portfolia se probojuje na klasické knižní trhy a má (finanční) úspěch. Zde zřejmě Open Access v jejich očích představuje nebezpečí ztráty poslední kapky zisku, který jim pár úspěšných titulů přinese.
- Neznalost a neochota ze všech zúčastněných stran není překážkou pouze pro otevření knih, ale pro otevření ve vědě a světě vůbec. Ze strachu se všichni raději drží v zavedených kolejích a proto se do experimentování s novým typem publikování knih příliš nikdo nehrne.
Co musí vydavatelé před otevřeným vydáváním řešit?
Úplně na začátku stojí otázka, jaký business model zvolit, neboť s přechodem na Open Access je potřeba zajistit finance na vydávání jinou cestou, než je tomu u klasického publikování/obchodování. Zde ještě také záleží, jakou z cest otevřeného přístupu vydavatel zvolí. Přestože by zbožným přáním většiny knihovníků byla zelená cesta, vydavatelé budou nejspíše více pokukovat po cestě zlaté, kdy přístup k publikaci sice zajišťuje vydavatel, inkasuje za něj ovšem peníze. Od koho, to už záleží právě na zvoleném business modelu.
Ve světě vědeckých článků a časopisů je vedle institucionálního či komunitního financování vlastní vědecké produkce častý model autorských poplatků, tzv. placený otevřený přístup. V případě knih je však tento model autorských poplatků pro řadu autorů nedostupný. Ne každý si může dovolit za publikování své knihy zaplatit cca $10 000. Vydavatelé proto často nabízí fondy pro autory z chudších zemí (viz
SpringerOpen a jeho
Open access waiver fund), nebo různá členství, kdy za autory platí publikování jeho instituce. I zde je však nutno zmínit, že částky účtované za OA ke knihám nejsou drobným nákladem ani pro zaměstnavatele/instituce… Existují však další příklady business modelů, které jsou využívány i v jiných kreativních odvětvích. Např.
do-it-yourself (DIY) Model, který je v podstatě nejméně nákladný, vhodný pro autory/vydavatele, kteří nestojí o zisk a jde jim primárně o šíření myšlenek. Autor jednoduše knihu zpřístupní na webu (v lepším případě i pod nějakou CC licencí). Problematické zde je, jak mohou knihovny takovou knihu objevit a získat do fondu? Náklady s sebou nese např. požádání o ISBN. Dalším příkladem je
Freemium Model, který stojí na principu “něco zdarma, něco za peníze”. Freemium uživatelům zajistí okamžitý přístup po vydání zdarma k určité verzi (např. pouze pro čtení v prohlížeči, jednoduché PDF), zatímco k prodeji je určena např. verze pro stažení, PRO verze (epub, mobi, ...), print verze (print-on-demand) apod. Jiným příkladem obchodního modelu, který lze využít i pro vydávání Open Access monografií, je tzv.
Advertising and Promotional Model. Ten využívá funkcí a charakteristik digitálních dokumentů a zisk generuje například z reklam umístěných či odkazovaných z knih, product placementu apod. O něco méně tradičním, ale v poslední době rozvinutým modelem nebo možná spíše způsobem zajišťování peněz na vytvoření nějakého produktu, je
crowdfunding, tedy získávání financí od nadšenců a veřejnosti pomocí nějaké internetové služby. Speciálně pro vydávání Open Access knih existuje například projekt
unglue.it. Není výhradně zaměřen na vědeckou literaturu, projekty nijak žánrově neomezuje. Knihy jsou po vybrání cílové částky zveřejněny pod licencní Creative Commons. Dále je možné finance na zpřístupnění knihy v režimu Open Access získat prostřednictvím různých
konsorcií knihoven či vědeckých institucí. Příkladem mezinárodního konsorcia, kde díky nákupu zdrojů do knihoven vznikají prostředky pro následné OA zpřístupnění, je
Knowledge Unlatched. Tento projekt zajišťuje díky penězům z konsorciálních nákupů zdarma dostupné PDF v
OAPEN Library, print a další verze jsou distribuovány za poplatek.
K business modelům je možná vhodné ještě uvést, že se ve většině případů nevylučují, ba naopak. Je proto možné různé přístupy kombinovat. Vždy by však vydavatelé měli mít na paměti, že Open Access je o zlepšení přístupu a využití vědeckých publikací, nikoliv o zisku, ač se jim to může sebevíc nelíbit.
Obchodní model však není to jediné, co vydavatel řeší. Dále jsou tu otázky publikačního modelu, tedy kdo se publikování účastní a jaké jsou jeho funkce a publikační proces jako takový, tedy workflow, postupy, formáty a platformy. V souvislosti s otevřeným přístupem je nutno promyslet, jak budou díla zpřístupněna. Výhoda digitálního publikování spočívá mj. v tom, že je možné snadněji a častěji aktualizovat obsah. Je však nutné řešit, jak poté nové knihy a nové aktualizace distribuovat dále. Zda jednoduše ke stažení na stránkách vydavatele, nebo v readeru v prohlížeči, či jestli by nestálo pro většího vydavatele investovat například do portálu, který by byl schopný komunikovat s knihovními systémy apod. Důležitým aspektem je i pro tuto stránku vydávání samotná cesta Open Access. V případě, že by vydavatel zvolil zelenou cestu, vyvstává zde otázka, s jakými podmínkami povolí autoarchivaci? Zda nastaví časová embarga? Jakou verzi budou moci autoři zveřejňovat? Kde a s jakými náležitostmi apod.
Další otázky či aspekty vydávání jsou již podobné těm, které obecně vydavatelé v souvislosti s elektronickým publikováním řeší. Ještě je v souvislosti se zpřístupněním nutno promyslet, jaký zvolit
formát pro vydání knihy. Zda vydat knihu ve více formátech, zda všechny nechat zdarma, nebo některé verze zpoplatněné? Formát by se měl odvíjet od obsahu - je důležité vědět, zda se obsah bude v daném formátu dobře zobrazovat (např. vzorce, odkazy), zda splňuje účel textu apod. Dále je potřeba řešit
identifikace digitální knihy. Tištěné monografické publikace si vystačily s ISBN, ale co ty elektronické? Zde pro vydavatele či autory vyvstává otázka, zda knihám přidělovat identifikátor jeden, nebo zda volit jednotlivé identifikátory pro kapitoly. A to nejen pro lepší odkazování a citování, ale také např. i pro sledování vlivu pomocí tzv.
Altmetrics aj. Spolu s formátem by u zpřístupňování vydavatelé neměli zapomenout promyslet otázku
copyrightu a licencí. Pravý Open Access totiž neodstraňuje pouze bariéry v přístupu, ale také některé bariéry v užití. K tomu slouží licencování děl pod volnými licencemi. Těmi nejužívanějšími jsou licence Creative Commons, které lze snadno aplikovat i na elektronické knihy. V současné době vyšla již 4. verze, která se aktuálně portuje do českého prostředí. Pro využití CC licencí při publikování odborných prací vznikla řada příruček, návodů a doporučení. Např. pro HSS autory vznikla příručka
Creative Commons for HSS authors.
Open Educational Resources
Specifickým příkladem knih jsou učebnice, které spadají pod učební/vzdělávací materiály a ve světě Open Science mají vlastní otevřenou iniciativu
Open Educational Resources. Kniha (učebnice) může být například vydávána/zpřístupňována jako wiki s garanty témat. Dobrou ukázkou v českém prostředí jsou
Wikiskripta, portál medicínských výukových materiálů. Nebo mohou být texty zpřístupňovány v e-learningu, na stránkách předmětu/vyučujícího, případně mohou být elektronicky vydávány přes vydavatelství, ale zpřístupněny v alespoň jedné verzi jako Open Access. Příkladem vydavatelství, které se mj. specializuje na vydávání učebních textů, je
BookBoon.
Příklady OA vydavatelů, databází a portálů knih
Přestože bylo v úvodu naznačeno, že zájem o Open Access u vydávání monografií není tak veliký, lze nalézt řadu vydavatelů, kteří již tento model zpřístupňování do své praxe zavedli. Jedním z nich je například
InTech, který je vedle vydávání časopisů zaměřený i na knihy z oblasti přírodních, technických a lékařských věd (STM). Dále
National Academies Press (NAP),
Open Humanities Press,
Open Book Publishers a otevřený přístup k vybraným knihám nabízí také
O'Reilly Open Books Project. Vedle vydavatelství můžeme najít i několik portálů či databází, které agregují záznamy a fulltexty otevřených knih. Tím asi nejznámějším je
Directory of Open Access Books (DOAB), mladší sourozenec portálu pro otevřeného časopisy
DOAJ a dále třeba
OAPEN Library. Portál, který vznikl v rámci projektu financovaného EU, jehož cílem bylo a je dosáhnout udržitelného publikačního modelu pro odborné knihy v HSS a zlepšit viditelnost a využitelnost vysoce kvalitního výzkumu v Evropě.
Pár postřehů závěrem
Je zvláštní, že se elektronickému publikování knih, potažmo otevřenému přístupu, tolik lidí/organizací brání. Internet ve své podstatě nabízí možnosti, o kterých se nám v době printové nemohlo ani zdát. V souvislosti se svobodou publikování přináší nižší náklady na publikování e-verze dokumentu například možnost postpublikační selekce založené na recenzích, ohlasech a reakcích čtenářů a kolegů z oboru. Zisk tak může přijít například z prodeje placených verzí těch knih, které by v době prepublikační selekce nedostaly vůbec šanci. S výběrem souvisí další fakt, a to že o vydání knihy se rozhoduje často na základě předpokládaného zisku, nikoliv na základě předpokládaného impaktu. Toto je pro vědeckou literaturu obzvláště bolestivé.
Zůstaneme-li u tradičního modelu vydávání a zpřístupňování vědecké literatury, budou za chvíli knihovní regály prázdné a nebo plné zastaralých dokumentů z dob, kdy ještě v rozpočtu knihoven na nákup zdrojů něco bylo.
Poslední zmínkou k zamyšlení je fakt, že bez snahy všech článků informačního procesu nemůže nový model nikdy efektivně fungovat. Původní smysl vědecké komunikace se postupně vytratil a nahradil jej zájem o zvyšování bohatství úzké skupiny lidí, v mých očích
podomních prodejců. Tito drží v šachu všechny ty, díky jejichž práci vůbec mohou existovat. Proto by si především vědci (a vědecké instituce) měli uvědomit, že to jsou oni, kdo utváří základní komoditu, kterou pak někdo vezme, nabarví na růžovo a velice draze jim ji prodá zpět. A nejen jim, ale také kolegům v oboru a také veřejnosti, která za vznik znalosti už jednou zaplatila. Vědci se musí začít bránit. Například tím, že budou publikovat pouze u těch vydavatelů, kteří jsou ochotní něco změnit, kteří zajistí plnou návratnost veřejné investice.
Prezentace (společná s otevřenou FFspřízněnkyní
@radysh)
.
Použité zdroje
Ferwerda, E. Open Access monographic publishing in the humanities.
Information Services & Use [online]. 2010, vol. 30, no. 3-4 [cit. 2013-12-02]. s 135-141. Dostupný z WWW (DOI): <
http://dx.doi.org/10.3233/ISU-2010-0611>. ISSN 1875-8789.
Hellman, E. S. Open Access E-Books. In Polanka, Sue (ed.). The No Shelf Required Guide to E-book Purchasing. Chicago: American Library Association, 2011, s. 18-27. ISBN 978-0-8389-5836-0.
