Open Science - moje studijní (r)evoluce

Otevřená věda - vědecká (r)evoluce

24 hodin jsem otitulovaná. #SNMgraduate. Pocit je to příjemný i smutný zároveň. Přestože jsem se těšila na okamžik, až to bude za mnou, mám nyní pocit, že mě čeká jen pracovní stereotyp a kontinuální hloupnutí...

Nu, ale o tom tento žblept být nemá. Má především odkázat na moji diplomovou práci, kterou jsem slíbila po obhajobě zveřejnit a tak také činím. Najdete ji v Digitálním repozitáři UK http://hdl.handle.net/20.500.11956/63092.

Budu ráda za jakoukoliv kritiku, poznámku, doplnění, reakci, šíření. Jak je libo ,)

---

EDIT. 2018-12-12: Již při skládání kratičké kapitoly o otevřené vědě do knihy Otevřený přístup k vědeckým informacím: současný stav v České republice a ve světě jsem zjistila, že mi v diplomové práci vypadla v přehledu použité literatury citace 1 zásadní kapitoly z knihy Opening Science a že se v textu asi na 40 místech odkazuji chybně na jinou kapitolu. Nu, ostuda jak řemen - kovářova kobyla chodí bosa...
Ráda bych proto alespoň na tomto místě uvedla chybějící citaci:

FECHER, Benedikt a Sascha FRIESIKE. Fecher, 2014. Open Science: One Term, Five Schools of Thought. In: Bartling, Sönke a Sascha Friesike (eds.). Opening Science: The Evolving Guide on How the Internet is Changing Research, Collaboration and Scholarly Publishing. Springer, 2014, s. 17-47. ISBN 978-3-319-00025-1. Dostupný také z (DOI): 10.1007/978-3-319-00026-8_2

A zároveň je tedy nutné doplnit, že téměř všechny [Bartling, 2014] citace v kapitole 2.3 Pět myšlenkových škol (+ pár výskytů dále v textu), kde jsem čerpala z textu Open Science: One Term, Five Schools of Thought, jsou uvedeny chybně - kapitolu nepsala Sönke  Bartling (ta je autorkou jiných kapitol a editorkou celé knihy), ale Benedikt Fecher a Sascha Friesike, jak je patrné z citace výše.

Erratum lze do Studijního informačního systému UK vložit pouze 15 dní od obhajoby, následně již autor nemá šanci uvést případné chyby na pravou míru. Jakožto obsedantní puntičkářku mě to štve extrémně, ale nedá se svítit .(

Zlato, pořídíme si černouška?

Přiznám se, že jsem sama asi tak před 5ti lety prohlašovala, že jednou adoptuju černošskou holčičku z Afriky. A dokonce jsem tenkrát i věřila, že to tak opravdu bude. 

Postupem času jsem si ale začala uvědomovat, že to není zas tak jednoduché. Byrokraticky, eticky a emocionálně. Začala jsem více přemýšlet nad vlastní motivací a nad tím, co by černé dítě v České republice čekalo.

Později jsem došla k názoru, že si nejsem jistá, jestli je vhodné vytrhnout dítě z jeho kulturního prostředí a že  mé původní přesvědčení nebylo poháněno ani tak touhou po dítěti, jako spíš potřebou udělat něco dobrého a to tím spíš, že tento dobrý skutek je vcelku viditelný. Je ale solidarita s takovými důvody na místě? Nemělo by za tím stát něco víc?

Znovu jsem se k těmto myšlenkám vrátila před týdnem na první hodině Španělštiny pro pokročilé, na které jsme měli napsat několik vět o tom, kde se vidíme za 10 let. O adopci dítěte z Afriky se zmínily 2 holky z 12ti a to ještě navíc tak, že po přečtení věty zvedly oči od textu a usmály se na ostatní, jako by to snad ani nebylo myšleno vážně, jen měly potřebu to sdělit světu, protože by to v takovém textu určitě nemělo chybět. Protože to tak běloši říkají, když mluví o tom, kolik budou mít za XY let dětí. A mně v tu chvíli najednou přišlo zvláštní, proč běloši tolik touží po adopci černoušků, po dítěti z Afriky? Proč nikdo neříká, že chce adoptovat třeba dítě z Kambodži, Peru nebo proč žádná z holek, od kterých jsem někdy něco o adopci slyšela, nemluví o osvojení si dítěte z České republiky nebo ještě lépe jen o adopci jako takové? Jde jim opravdu o pomoc  adopcí, nebo o to, mít doma dítě jiné pleti? Neříkám, že je špatně, když chtějí lidé pomáhat a že o tom nahlas mluví. Bojím se ale, že jejich motivace vychází z jiných a často dost podivných důvodů, než by vycházet měla (ostatně jako tomu bylo i u mě). 

Vězí mi v hlavě nezodpovězená otázka, co by mělo být tou správnou motivací (důvodem) pro adopci dětí, resp. dětí jiného etnika? A také proč vůbec taková potřeba u tolika bílých lidí, především žen, vzniká? Jako by běloši toužili spíše po barvité exotice, jako by měli pocit, že pomoc potřebují pouze africké děti. Z komentářů na fórech, které se adopcí zabývají jsou mimo jiné k vidění věty typu: "Jinak v tom stejném kú byl i krásný černoušek-opravdu malý, do roka." nebo "Zalezi na regionu, my jsme z Prahy, deti " cokoladove " tu jsou, ale fakt malo a zridka. My to meli psany od zacatku, ze chceme " cernouska " a cekali jsme 3 roky od podani zadosti.", které mě v tomto názoru upevňují.

Zdroj: http://krizovatka.skaut.cz

Adopce není jako lusknutí prstu a pokud pro ni člověk nemá opravdu dobrý důvod (který dle mého není univerzální pro všechny žadatele), může pomáhat dětem (v rozvojových zemích) i jinak. Například pomocí tzv. adopce na dálku. Nejde totiž jen o podporu dětí z Afriky, ale také z Asie, Jižní Ameriky... Adopce na dálku funguje jako určitý druh sponzorství, kdy bohatší finančně podporují chudé děti ve studiu v jeho přirozeném prostředí. Člověku sice může přijít, že to nemá na život dítěte takový dopad jako osvojení. Že dítě vychodí základní, možná střední školu kdesi ve křoví a pak stejně bude pást kozy. Pokud na ně vůbec bude mít. Jenže toto dítě nepřichází o kulturní zázemí a tradice, které jsou pro jeho národ důležité. Navíc je smyslem těchto projektů mimo konkrétní podpory jednotlivce také posílení gramotnosti a vzdělanosti obecně (v těch státech, které jsou nyní závislé na pomoci z vyspělých zemí). To, že člověk adoptuje a odveze dítě z jeho původního domova, mu sice může zajistit lepší život, jde však o relativně malou pomoc z pohledu otázky chudoby, negramotnosti a zaostalosti jako takové. 

Pokud by vás otázka adopce zajímala víc, doporučuji kouknout na následující odkazy.

http://www.adopce.com/

http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/

http://www.centrumnarovinu.cz/

Nu a pokud se na vašem studentském kontě zrovna nenachází částka odpovídající ročnímu příspěvku adopce na dálku, můžete alespoň prostřednictvím projektu Postavme školu v Africe podpořit stavbu škol v Etiopii. Zrovna se staví 14. škola  a na stránkách projektu si můžete prohlédnout fotky. 30 korun má nazbyt v České republice jistě každý - i student - tak teď už jen stačí vzít mobil do ruky a poslat zprávu ve tvaru DMS AFRIKA na číslo 87777.

Za podporu agituji hlavně proto, že jsem před několika lety se skautským oddílem prodávala kromě rakovinových kytiček také africké nálepky a zrovna moc lidí to na ulici nezajímalo. Přestože i tehdy spousta holek v mém okolí ráda mluvila o tom, jak bude mít za 10 let svého malého roztomilého černouška...

Dozvuky kyberterorismu a hacktivismu

Závěrečné zamyšlení/esej na #infopol ZS 2012/2013

*********

Celá prezentace koulí je dostupná na: http://bit.ly/kyberkoule 

*********

Síla doby (by TéART)

Vcelku (ne)sebekriticky mohu říct, že se nám prezentace kyberterorismu a hacktivismu povedla, přestože nebyla stoprocentně vyčerpávající, což se asi od 20ti minutového představení zadaného tématu a následné diskuze ani nedalo očekávat. Základní principy byly shrnuty a nakonec se povedlo vyvolat i jakousi diskuzi, z níž mi utkvěl v hlavě jeden z problémů, ke kterému bych se tímto zamyšlením ráda vrátila, a to, že nebylo vyjasněno, jak se liší kyberterorismus od klasického terorismu a zda je to vůbec možné a nutné odlišovat. Druhý problém, kterému se věnovala jedna z otázek, na které již nezbyl čas, je vlastní zkušenost/setkání se v praxi s hacktivismem. Otázku jsem za svou část chtěla položit já a zajímalo mě, jaké konkrétní případy/příklady by si z poslední doby ostatní vybavili a co vlastně ještě považují za hacktivismus a co už případně ne? 

První otázka nebo možná spíše nedořešené téma bylo dle mého i záhadou pro náš tým, neboť mi přišlo, že se sami nedokážeme příliš shodnout, co kyberterorismus je, na koho je mířený a co je jeho cílem a co prostředkem. Definice z prezentace říká, že jde o: “předem promyšlený a politicky motivovaný útok na informace, informační systémy, programy a data, který má za následek násilí spáchané na cílech útoku.” 

Co se týče základní otázky, tedy co je kyberterorismus, vidím v jeho vymezení dvě důležité věci. Tou první je, že jde o nějaký hromadný a promyšlený útok na lidi a druhým důležitým prvkem je využití technologií k dosažení svého teroristického cíle. Je ovšem otázkou, zda tyto technologie musí nutně vést k samotnému útoku, nebo zda mohou sloužit například pouze jako podpůrné nástroje. Třeba pro komunikaci informací v rámci teroristické skupiny, pro následnou medializaci kauzy či pro propagaci skupiny jako takové. Z mého pohledu je kyberterorismus, oproti klasickému terorismu, takový, je-li spáchán v kyberprostředí s pomocí IT technologií. Rozdíl mezi těmito dvěma typy terorismu by se dal demonstrovat na jednom konkrétním příkladě - na teroristickém útoku v letadle. Jsou-li teroristi přítomni na palubě, ovládnou-li ho násilím a následně fyzicky zapříčiní pád letadla, je to příklad klasického teroristického útoku. Pokud jsou ale všechny kroky, vedoucí k pádu letadla a smrti pasažerů, realizovány v rámci či prostřednictvím kyberprostoru (nahackování palubní desky, odkloněním od letové dráhy a převzetí řízení, ať už na dálku, či za přítomnosti v letadle, ale pomocí např. nějakého notebooku), jde o kyberteroristický útok, neboť k němu nemohlo dojít jinak než za pomoci technologie, či přímo ve virtuálním prostředí.

Pavetta hackující systém COMA

Co se týče využití technologií jako nástrojů pro propagaci a medializaci, nevidím je jako součást aktivního kyberterorismu. Už kvůli tomu, že primárním cílem těchto nástrojů (pokud nejde o nějaké specifické) není terorismus jako takový, ale obecně podpora komunikace informací (př. sociální sítě) a získávání nových sympatizantů (viz propaganda 2.0, kterou zmiňoval ve své části Honza Páv). S tímto se pojí také etické otázky. Třeba zda by sociální sítě měly cenzurovat propagandistické informační kanály apod.? Problém je ale v tom, jak i Honza ve své prezentaci ukázal, že často není možné identifikovat a verifikovat účet (příp. jeho majitele) a může se tak stát, že by byl např. cenzurován účet, který s terorismem nemá nic společného (je např. parodií), jen proto, že byl nějakými algoritmy nebo navrhovateli z řad ostatních uživatelů vyhodnocen jako nevyhovující. V souvislosti s tím mě také napadá intervence Facebooku v mazání profilů, o kterých si myslí, že se týkají neexistujících lidí (viz smazaný profil Zdeňka Škromacha aj.).

Já osobně kyberterorismus chápu jako mezník ve vývoji terorismu obecně. Ostatně není to nic neobvyklého. S rozvojem technologií přešla na kyberverzi řada jiných zažitých a ne nutně škodlivých procesů a činností. Pro kyberterorismus je z mého pohledu důležité si uvědomit to, že sice využívá IT technologií, jeho dopad je ale reálný, škodlivý a je potřeba jej potlačovat.

Hacknutý Honza na Neuronetworkingovém workshopu

Druhou otázkou, nebo tématem k zamyšlení mi byly zkušenosti ostatních s hacktivismem. Ten je potřeba chápat jako online nástroj kyberterorismu, jehož dopad je sice často škodlivý, ne však fatální a není násilný nebo smrtelně nebezpečný. 

Asi nejvíce viditelným příkladem hacktivismu z poslední doby jsou aktivity členů skupiny Anonymous, mezi nimiž bylo například pozměňování obsahu webových stránek (např. FBI, Poslanecké sněmovny ČR, iDnes atd), úniky informací či parodie a napodobeniny. Ve většině případů šlo o reakci na projednávané návrhy zákonů SOPA, PIPA (v USA) a  ACTA (v EU), které se snažily zasáhnout do svobody, práv a povinností uživatelů internetu. Ke konréktním příkladům mě ale dále zajímalo, zda ostatní spolužáci považují za hacktivismus i třeba parodické účty na Twitteru (zrušený Kardinál Vlk nebo stále existující falešný kníže Karel Schwarzenberg @schwarzenbergk) a zda by se všichni striktně drželi příkladů počítačového hacktivismu, nebo zda by někdo uvedl i jiné intervence do zavedených procesů s pomocí technologií, jako je například foodhacktivismus či biohacktivismus (např. Stelarca)? A v souvislosti s hacktivismem mi v hlavě visí poslední otázka, týkající se nedávného projektu skupiny ZTOHOVEN, která na webu uveřejnila telefonní čísla českých zákonodárců a výkonných politiků. Zde by mě zajímalo, zda je pro ostatní tato akce prostředkem přímé demokracie (jak je často tento uměleckopolitický počin popisován) nebo příkladem hacktivismus, neboť uvolněním soukromých telefonních čísel zasáhli ZTOHOVEN a ostatní občané do soukromí konkrétních osob (když uvážíme, jakou úroveň měly vzkazy občanů politikům...). 

Na závěr - abych byla fér - si dovolím drobné rýpnutí, že není dobré předpokládat automatickou znalost použitých termínů. Mně samotné např. některé názvy nástrojů kyberterorismu a hacktivismu nebyly při tvorbě vlastní části jasné a říkám si, zda neměla být prezentace ještě více vysvětlující. Na druhou stranu, zeptal se někdy docent Vlasák u státnic na DDoS?

ON: Open Notes

By iowa_spirit_walker

Ve škole a hlavně v práci se mi nakupily různé přednášky, které se většinou týka otevřeného přístupu a tak mě napadlo, že když už na SlideSharu sdílím prezentace, mohla bych někde ještě veřejně lípnout handouty, které mi většinou při přípravách vznikají.

Moje open notes (otevřené poznámky) asi nebudou mít moc podobu klasického užbleptnutí, minimálně u těch dřívějších nemám čas na úpravu do podoby souvislého textu. U následujících se pokusím rovnou smolit texty, ať je to ke čtení a ať je tomu alespoň trochu rozumět.

Časem dodám vše, co se mi válí v notebooku a v práci.

Té goes to Turku

Stále jsem před všemi mlžila, protože jsem myslela, že všechno zruším, ale nakonec jsem sesbírala odvahu a teď tu zírám na podepsanou přihlášku, studijní plán a zítra si jdu pro Transcript of records, abych to vše odeslala do Finska.

Původně jsem si pro svoje studijní bloumání po severu založila zvláštní blog, ale přijde mi škoda odvádět pozornost od Žbleptárny, takže tu jen drobně shrnu, co jsem vykřikovala jinde a další novinky k mému výjezdu na Erasmus můžete sosat tu.

úterý, 20. března 2012 - Podáno

Vlastně to bylo spíš takové zkratkovité, asi jako všechno, co jsem kdy udělala a mělo nějaký význam.

Za všechno může prodloužený termín a KaKa.

čtvrtek, 22. března 2012 - Nominována!

Jsem za ÚISK nominovaná na LS 2012/2013. S Ráďou. Do Turku. Na Abo Akademi University. Mám strach. Mám radost.

Uvidíme :)

neděle, 20. května 2012 - Opatření děkana č. 8/2012

Vyšlo opatření děkana č. 8/2012 k Erasmus výjezdům, kterému rozumím jak koza petrželi, ale to není důležité. Důležité je to, že pokud nestáhnu zadek a přihlášku, můžu očekávat, že budu dostávat měsíční stipendium v plné výši. Být studentem mgr. má i své výhody!

**************

Zadek ani přihlášku tedy zatím nestahuji. Do 15. října ji očekávají v Abo, takže nejpozději ve čtvrtek letím na poštu a pokud všechno vyjde, tak nejpozději 1. ledna letím do Finska. I když, s tím druhým lítáním se ještě uvidí. KaKa doporučuje autobus a trajekt a to mě láká .)