co tu

Zobrazují se příspěvky se štítkemfilmy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfilmy. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 30. června 2013

Dám vám dobrou (letní) radu

Postřehů, o kterých by se dalo užbleptnout je spousta, problém je  v tom, že mi příběhy naskakují za běhu a doma u počítače už se mi nikdy nic moc smolit nechce. Mám ale v hlavě pár věcí, o které se musím podělit. Už kvůli případné inspiraci. Tak tak.

Knižní tip na léto
Díky zkoušce z pedagogiky... Tedy, vlastně spíš díky Veronice... Nu, prostě jsem se shodou náhod dostala ke knize Teorie nevzdělanosti od Konrada Liessmanna a byl to za posledních pár měsíců jeden z větších knižních objevů. Bestseller z roku 2009 o tom, že společnost vědění je především chytře volený termín. Pravdu sice stále chceme znát, ale ne poznávat. Moudrost nám vyjadřuje počet správně zodpovězených otázek v pořadu Chcete být milionářem, pořadí páťáků v testech PISA, místo ve světových žebříčcích univerzit nebo počet citací. Co je to vědění dnes už málokdo umí definovat. A před memorováním a logických uvažováním máváme rukou s povzdechem "To si najdu na internetu.". Hloupneme. 
Dokážete-li skousnout místy přehnaně pesimistický pohled humanitního vědce na současnou vzdělanostní situaci, nabízí kniha zajímavá témata k úvaze.  

Výletní tip na léto
Jarní nadšení z Pekla a bledulí vystřídal nově výlet, tentokrát za Svatojánskými proudy. Tedy, do míst, kde dřív byly Svatojánské proudy. Ty jsou totiž dnes zaplaveny Štěchovickou přehradou. A je tam krásně. Všude možně se dočtete, že ideální doba na návštěvu této krátké naučné stezky kus za Prahou je v létě, respektive když je sucho. A to potvrzuji. Místy je cesta i tak neschůdná a hrozí sesuv nebo pochod bahnem. My jsme si naučnou stezku prošli od Štěchovic přes Ztracenku do Třebenic, ale doporučuji spíše opačný směr. Zpátky vám toho domů totiž pojede víc ,)

Filmový tip na léto
Pána prstenů mám přečteného i nakoukaného, ale Hobita jsem tolik vidět nechtěla. Poslední dobou neholduji pompézním filmům nacpaných počítačovými efekty, což jsem od něj tak nějak očekávala. Náhodou jsem ale na první díl narazila, pustila prvních pár minut a... překvapil. Shltla jsem jej jedním dechem a teď už se těším na zbývající dvě části. Nevíte-li, co s načatým večerem, a venku není na piknikování, sáhněte po Hobitovi. Je na co se dívat ,)

Hudební tip na léto
Hudební tip berte jako třešínku na dortu. Nejde totiž jen o letní záležitost, ani o ultranový objev, ale spíše o upozornění z věrnosti... Máte-li rádi chytlavé neurčito, pusťte si 2. desku V(|)bezdud "Wo bist du?". Od prvního alba kapela slyšitelně povyrostla. Z puberty do nastupující dospělosti. A stále mi dává spoustu důvodů k návštěvě koncertu nebo alespoň k pobrukování si cestou do práce. Nebo na výlet. Nebo kamkoliv. 
Pokud raději kapely poznáváte živě, zvu vás tímto na koncert, který se kvapem blíží. Poznávat můžete přijít už 4. července, do Vagonu. Hrát s nimi bude ještě kapela Vasilův Rubáš a vstupné je 150,-, příp. 50 s ISICem. A to se vyplatí ,)

sobota 22. prosince 2012

Oblíbená donucovadla

Když jsem ráno převážela vánoční stromek a zírala do kabelů z vagonu krtka, uvědomila jsem si, že mám několik oblíbeností, které mě nutí k cestování, nebo alespoň k touze po cestování.

foto: jaro ridzoň (2012)
Třeba hudba. Takoví Bratři Orffové ve mně před cca 4 lety vzbudili potřebu vidět Krnov. Letos jsem mu byla už i docela blízko, ale na opravdovou návštěvu si asi budu muset ještě počkat. Minimálně do příštího roku. Zato Goodbye od Ulricha Schnausse jsem realizovala už několikrát. Je pro mě cestovní záležitostí, která mě doprovázela na eX-pud-ICE, na 3 služebkách a v podstatě na všech vlakovýletech za poslední 2 (3) roky. Nejvíc písniček vůbec mám ale spojeno s Berlínem... Berlin od Hanne Hukkelberg, Berlin od Alva Noto, Station to Station od Davida Bowieho, Linger od Cranberries a i Schnaussovo Goodbye.
No a cestovní je vlastně i O cestování od Květů, ale ta ve mně moc potřebu vidět nová místa nevyvolává. Je jen geniálně slovohravá a zároveň náladou dost pochmurná.

Z filmů nejvíc pudí k poznávání Motocyklové deníky. Člověk by hnedka vyrazil někam na motocyklu (tedy, já asi spíš radši pěškobusem nebo v krají nouzi na kole) a nebo ještě lépe, do Jižní Ameriky. Peru, Chile... Je otázka, jestli by zrovna moje turistická trasa kopírovala to, co je ve filmu. Něco mi říká, že bych byla spíše zklamaná...asi jako z knihy.

Cestovatelské zklamání bych ale nečekala od kerouacovo Na cestě - rukopisný svitek (dobrá, kterékoliv vydání Na cestě). Kdo ho dočte až do konce, musí chtít zákonitě vidět San Francisco. Nebo začne chtít stopovat (aspoň). Já to tak mám. Obojí. Stop jsem si letos už vyzkoušela, ale na letenku do Frisca teprve šetřím. Vlastně to je asi jediné mimoevropské místo, které bych chtěla určitě vidět. Někdy. Než umřu. Třeba.