foto: jaro ridzoň (2012) |
No a cestovní je vlastně i O cestování od Květů, ale ta ve mně moc potřebu vidět nová místa nevyvolává. Je jen geniálně slovohravá a zároveň náladou dost pochmurná.
Z filmů nejvíc pudí k poznávání Motocyklové deníky. Člověk by hnedka vyrazil někam na motocyklu (tedy, já asi spíš radši pěškobusem nebo v krají nouzi na kole) a nebo ještě lépe, do Jižní Ameriky. Peru, Chile... Je otázka, jestli by zrovna moje turistická trasa kopírovala to, co je ve filmu. Něco mi říká, že bych byla spíše zklamaná...asi jako z knihy.
Cestovatelské zklamání bych ale nečekala od kerouacovo Na cestě - rukopisný svitek (dobrá, kterékoliv vydání Na cestě). Kdo ho dočte až do konce, musí chtít zákonitě vidět San Francisco. Nebo začne chtít stopovat (aspoň). Já to tak mám. Obojí. Stop jsem si letos už vyzkoušela, ale na letenku do Frisca teprve šetřím. Vlastně to je asi jediné mimoevropské místo, které bych chtěla určitě vidět. Někdy. Než umřu. Třeba.
Žádné komentáře:
Okomentovat