Kahwah, pozdrav z Kašmíru

Poprvé jsem kahwah ochutnala v roce 2010 na Čajomíru od čajovníka kadaňské čajovny Kašmír. A čaj mi velice zachutnal. Možná proto, že jde o čaj podobný masale, možná proto, že je něčím jiným mezi (ne)čaji.

Podle Wikipedie jde o tradiční (snídaňový) nápoj, který se popíjí především v Afghánistánu, severním Pákistánu, centrální Asii a v Kashmir Valley. Protože potřebné suroviny jsou běžně dostupné i u nás, dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych ho doma zkusila uklohnit. Vždy mi ale chyběla zásadní ingredience - karadamom. Na ten jsem ale nedávno náhodou narazila v Country life, kahwah se mi opět připomněl a já měla jasno. I když...nakonec jsem před samým vařením pro koření vyrazila k Salvátorovi .) Alespoň jsem tak sfoukla dvě mouchy jednou ranou - uvařit si ten zvláštní čaj z Čajomíru a podívala se do vyhlášeného kořenářství v Praze .)) Obojí se vyplatilo.

Receptů se na internetu povaluje několik (zde najdete například 3 varianty), já jsem při svém prvním pokusu pro přípravu cca 0,6 litru čaje použila tyto ingredience:

 - hrst zeleného čaje (já použila vietnamský)

 - 1 celá skořice (může být i mletá)

 - cca 10 tobolek kardamomu

 - špetku šafránu (já použila mletý)
 - třtinový cukr (dle chuti, není na škodu ho maličko přesladit ,))

 - mandle (ideálně loupané, ještě ideálněji sekané)

Samotná příprava je jednoduchá a nezabere více jak 15 minut. Do hrnce se vloží hrst zeleného čaje, kardamom, špetička šafránu, skořice, to vše se zalije horkou vodou (0,6 l) a nechá se na mírném ohni vařit. Mezitím si v horké vodě spaříme mandle, oloupeme je a případně nasekáme. Po cca 7 (5-10) minutách stáhneme čaj z ohně a přecedíme do konvičky, osladíme třtinovým cukrem (podle mě by šel použít i třeba med) a naléváme do sklenek, do kterých se přidají ještě oloupané (a nasekané) mandle. Toť vše, stačí už jen pít .)

Pokud byste měli na kahwah chuť, ale přemohla vás lenost, můžete si jej dopřát například v Duhové čajovně na Letné (kde mi chutnal), nebo v čajovně Na cestě, kde je ale lepší požádat o sladkou verzi, protože ta, co nám přistála při holé objednávce z lístku na stole, byla bohužel neslazená a ztratila tak své chuťové kouzlo. I když, proti gustu... .)

Dong Fang Mei Ren

Ještě donedávna byl mým nejoblíbenějším čajem Ren Shen Oolong, který jsem poprvé ochutnala v čajovně Jedna báseň a stala se tak díky němu jejím pravidelným návštěvníkem. Velkým objevem mi však byl náhodný výběr v Darumě cca před rokem a půl. Prst se nerozhodně zapíchl v čajovém lístku a o pár minut později mi čajovnice donesla na stůl minioltářík s čajem z Taiwanu Dong Fang Mei Ren. 

V angličtině se tomuto čaji říká Oriental Beauty, v Čechách se můžete setkat s názvy jako Orientální kráska, Východní kráska, Kráska orientu či Kráska z východu. Ať už si jej ale nazvete jakkoliv, mohu vám zaručit, že chuť, vůně a atmosféra tohodle pokladu vás uchvátí na první ochutnání.

Nejsem nijakým znalcem, ale sem tam o čaji něco přečtu a vždy jen vrtím hlavou nad barvitým popisem chutě čajů. Orientální kráska ale vyloženě svádí k popisu, jaký se často objevuje v chytrých (často až přechytralých) č(aj)láncích či knihách. Již v prvním nálevu je cítit ovocně medový tón. Čaj tak nejen voní, ale i chutná a to až do 5.-6. nálevu, kdy se postupně chuť všelijak mění a zraje. 

Pokud jde o přípravu, stačí zalévat 4-5 g lístků ve 100ml konvičce vodou o cca 95°C. Tak je uváděna příprava na internetu. V Darumě jsem dostala spolu s čajem, šálkem a termoskou ještě slévátko s instrukcí: "Před zalitím vodu 1,5 - 2 minuty chladit." Poslušně jsem chladila a čaj chutná možná o něco lépe, než když jej zalijete téměř vroucí vodou. 

Nejde sice o nejlevnější čaj, který by si člověk pořídil na rychlosnídani, ale drobná investice se vyplatí především během zkouškového, přestože čaj není nijak výrazně povzbudivý. Spíše člověka příjemně osvěží.

50 g Orientální krásky se dá sehnat za 200 kaček (například v Obchodčajem.net) nebo si na něj můžete skočit (se mnou) třeba do zmiňované Darumy.