Poprvé jsem kahwah ochutnala v roce 2010 na Čajomíru od čajovníka kadaňské čajovny Kašmír. A čaj mi velice zachutnal. Možná proto, že jde o čaj podobný masale, možná proto, že je něčím jiným mezi (ne)čaji.
Podle Wikipedie jde o tradiční (snídaňový) nápoj, který se popíjí především v Afghánistánu, severním Pákistánu, centrální Asii a v Kashmir Valley. Protože potřebné suroviny jsou běžně dostupné i u nás, dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych ho doma zkusila uklohnit. Vždy mi ale chyběla zásadní ingredience - karadamom. Na ten jsem ale nedávno náhodou narazila v Country life, kahwah se mi opět připomněl a já měla jasno. I když...nakonec jsem před samým vařením pro koření vyrazila k Salvátorovi .) Alespoň jsem tak sfoukla dvě mouchy jednou ranou - uvařit si ten zvláštní čaj z Čajomíru a podívala se do vyhlášeného kořenářství v Praze .)) Obojí se vyplatilo.
Receptů se na internetu povaluje několik (zde najdete například 3 varianty), já jsem při svém prvním pokusu pro přípravu cca 0,6 litru čaje použila tyto ingredience:
- hrst zeleného čaje (já použila vietnamský)
- 1 celá skořice (může být i mletá)
- cca 10 tobolek kardamomu
- špetku šafránu (já použila mletý)
- třtinový cukr (dle chuti, není na škodu ho maličko přesladit ,))
- třtinový cukr (dle chuti, není na škodu ho maličko přesladit ,))
- mandle (ideálně loupané, ještě ideálněji sekané)
Pokud byste měli na kahwah chuť, ale přemohla vás lenost, můžete si jej dopřát například v Duhové čajovně na Letné (kde mi chutnal), nebo v čajovně Na cestě, kde je ale lepší požádat o sladkou verzi, protože ta, co nám přistála při holé objednávce z lístku na stole, byla bohužel neslazená a ztratila tak své chuťové kouzlo. I když, proti gustu... .)