Významnou součástí vědecké komunikace
je po dosažení výsledků jejich publikování, případně patentování a
prezentování. Místo posílání nekonečně číslovaných souborů emailem (s pokaždé
jiným a rozhozeným formátováním) nabízí Science 2.0 ve čtvrté fázi vědcům
nástroje např. pro kolaborativní psaní. Dále mohou využívat repozitáře a
sociální sítě pro šíření hotových paperů, dat a jiných přidružených publikací
(enhanced publications) a také nástroje pro otevřené peer-review pro dosažení
(neformálního) hodnocení. K prezentování existuje řada online nástrojů pro
tvorbu interaktivních prezentací.
zdroj: bit.ly/Authoreaex |
Když už je článek vytvořený a odeslaný vydavateli k recenznímu řízení, může autor - pokud mu to smlouva s vydavatel povoluje - uložit článek například do některého z otevřených repozitářů a tak začít s jeho šířením. Konkrétně v částicové fyzice průzkum ukázal, že více jak 90% článků [SCOAP3, 2007] je v preprintové verzi uloženo ještě před oficiálním vydáním v arXivu a sbírá tak již citace, ohlas a zpětnou vazbu [Brooks, 2009]. Autoarchivace a obecně sdílení vědeckých výstupů prostřednictvím nástrojů Webu 2.0 tak mění model šíření informací z filter-than-publish na publish-than-filter [Burgelman, 2010]. O tom, co si uživatel přečte si rozhoduje on sám, nikoliv vydavatel. K šíření je však možné využít také zmíněné vědecké sociální sítě, ať už všeobecné (Twitter s hashtagy jako #iamscience, #myresearch), vědecké multioborové (ResearchGate, Mendeley, Academia.edu atd.) nebo oborové. Například zmíněná síť Mendeley nabízí uživatelům ke každému článku základní statistiky o jejich čtenářích - kolik jich bylo celkem, z jakých oborů, odkud jsou, jaký je jejich akademický statut. Na základě těchto údajů o čtenářích Mendeley v nadstavbové službě ReaderMeter ukazoval prestiž/impakt/dosah autora. Služba ale zdá se již nefunguje. Z oborových sociálních sítí, kde je možné rozšiřovat informace o svém výzkumu, lze zmínit například MalariaWorld, síť zaměřenou na odborníky na malárii.
zdroj: bit.ly/figsharepriklad |
Ve vědě ovšem není důležitý pouze
výsledný článek, ale také surová data, prezentace, tabulky a další přidružené
informace, data a dokumenty. Pro sdílení těchto materiálů (včetně paperů)
slouží například figshare, multioborový datový repozitář. Soubory lze nahrávat
buď jako soukromé, zde je k dispozici omezené úložiště (1GB), nebo jako
veřejný. Záznam lze tagovat, přidat popis, kategorie a odkazy na související
obsah. Uživatelům figshare nabízí export do Ref, Mendeley a Endnote. Veřejně
nahrané vzorce, články, média, postery a filesety jsou automaticky publikovány
pod licencí CC BY, data jsou publikována pod licencí CC0 (vysvětlení). Veřejně nahrané výzkumné dokumenty
zároveň získají DataCite DOI (např. http://dx.doi.org/10.6084/m9.figshare.827263).
Předešlou část a další pokračování najdete na tomto blogu pod štítkem Sci20Tools. Každý den od představení příspěvku na 3. ročníku semináře Open Access aneb Open your mind! se zde objeví nová část.
Prezentaci najdete na bit.ly/Sci20prez a postupně doplňovaný seznam různých Science 2.0 nástrojů na bit.ly/Sci20Tools.
Použitá literatura:
SCOAP3 Working Party. 2007. Towards
Open Access Publishing in High Energy Physics [online]. Geneva: CERN, 19.
April 2007 [cit. 2013-10-20]. Dostupný z WWW: <http://scoap3.org/files/Scoap3WPReport.pdf>.
Použitá literatura:
Burgelman, Jean-Claude; Osimo, David;
Bogdanowicz, Marc. 2010. Science 2.0: change will happen. First Monday
[online]. 5 July 2010, vol. 15, no. 7 [cit. 2013-10-20]. Dostupný z WWW: <http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/2961/2573>. ISSN 1396-0466.
Brooks, Travis; Gentil-Beccot, Anne;
Mele, Salvatore. 2009. Citing and Reading Behaviours in High-Energy Physics:
How a Community Stopped Worrying about Journals and Learned to Love
Repositories [online]. Geneva: CERN, 2009 [cit. 2013-10-20]. Dostupný z
WWW: < http://arXiv:0906.5418>.
Žádné komentáře:
Okomentovat