Zlato, pořídíme si černouška?

Přiznám se, že jsem sama asi tak před 5ti lety prohlašovala, že jednou adoptuju černošskou holčičku z Afriky. A dokonce jsem tenkrát i věřila, že to tak opravdu bude. 

Postupem času jsem si ale začala uvědomovat, že to není zas tak jednoduché. Byrokraticky, eticky a emocionálně. Začala jsem více přemýšlet nad vlastní motivací a nad tím, co by černé dítě v České republice čekalo.

Později jsem došla k názoru, že si nejsem jistá, jestli je vhodné vytrhnout dítě z jeho kulturního prostředí a že  mé původní přesvědčení nebylo poháněno ani tak touhou po dítěti, jako spíš potřebou udělat něco dobrého a to tím spíš, že tento dobrý skutek je vcelku viditelný. Je ale solidarita s takovými důvody na místě? Nemělo by za tím stát něco víc?

Znovu jsem se k těmto myšlenkám vrátila před týdnem na první hodině Španělštiny pro pokročilé, na které jsme měli napsat několik vět o tom, kde se vidíme za 10 let. O adopci dítěte z Afriky se zmínily 2 holky z 12ti a to ještě navíc tak, že po přečtení věty zvedly oči od textu a usmály se na ostatní, jako by to snad ani nebylo myšleno vážně, jen měly potřebu to sdělit světu, protože by to v takovém textu určitě nemělo chybět. Protože to tak běloši říkají, když mluví o tom, kolik budou mít za XY let dětí. A mně v tu chvíli najednou přišlo zvláštní, proč běloši tolik touží po adopci černoušků, po dítěti z Afriky? Proč nikdo neříká, že chce adoptovat třeba dítě z Kambodži, Peru nebo proč žádná z holek, od kterých jsem někdy něco o adopci slyšela, nemluví o osvojení si dítěte z České republiky nebo ještě lépe jen o adopci jako takové? Jde jim opravdu o pomoc  adopcí, nebo o to, mít doma dítě jiné pleti? Neříkám, že je špatně, když chtějí lidé pomáhat a že o tom nahlas mluví. Bojím se ale, že jejich motivace vychází z jiných a často dost podivných důvodů, než by vycházet měla (ostatně jako tomu bylo i u mě). 

Vězí mi v hlavě nezodpovězená otázka, co by mělo být tou správnou motivací (důvodem) pro adopci dětí, resp. dětí jiného etnika? A také proč vůbec taková potřeba u tolika bílých lidí, především žen, vzniká? Jako by běloši toužili spíše po barvité exotice, jako by měli pocit, že pomoc potřebují pouze africké děti. Z komentářů na fórech, které se adopcí zabývají jsou mimo jiné k vidění věty typu: "Jinak v tom stejném kú byl i krásný černoušek-opravdu malý, do roka." nebo "Zalezi na regionu, my jsme z Prahy, deti " cokoladove " tu jsou, ale fakt malo a zridka. My to meli psany od zacatku, ze chceme " cernouska " a cekali jsme 3 roky od podani zadosti.", které mě v tomto názoru upevňují.

Zdroj: http://krizovatka.skaut.cz

Adopce není jako lusknutí prstu a pokud pro ni člověk nemá opravdu dobrý důvod (který dle mého není univerzální pro všechny žadatele), může pomáhat dětem (v rozvojových zemích) i jinak. Například pomocí tzv. adopce na dálku. Nejde totiž jen o podporu dětí z Afriky, ale také z Asie, Jižní Ameriky... Adopce na dálku funguje jako určitý druh sponzorství, kdy bohatší finančně podporují chudé děti ve studiu v jeho přirozeném prostředí. Člověku sice může přijít, že to nemá na život dítěte takový dopad jako osvojení. Že dítě vychodí základní, možná střední školu kdesi ve křoví a pak stejně bude pást kozy. Pokud na ně vůbec bude mít. Jenže toto dítě nepřichází o kulturní zázemí a tradice, které jsou pro jeho národ důležité. Navíc je smyslem těchto projektů mimo konkrétní podpory jednotlivce také posílení gramotnosti a vzdělanosti obecně (v těch státech, které jsou nyní závislé na pomoci z vyspělých zemí). To, že člověk adoptuje a odveze dítě z jeho původního domova, mu sice může zajistit lepší život, jde však o relativně malou pomoc z pohledu otázky chudoby, negramotnosti a zaostalosti jako takové. 

Pokud by vás otázka adopce zajímala víc, doporučuji kouknout na následující odkazy.

http://www.adopce.com/

http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/

http://www.centrumnarovinu.cz/

Nu a pokud se na vašem studentském kontě zrovna nenachází částka odpovídající ročnímu příspěvku adopce na dálku, můžete alespoň prostřednictvím projektu Postavme školu v Africe podpořit stavbu škol v Etiopii. Zrovna se staví 14. škola  a na stránkách projektu si můžete prohlédnout fotky. 30 korun má nazbyt v České republice jistě každý - i student - tak teď už jen stačí vzít mobil do ruky a poslat zprávu ve tvaru DMS AFRIKA na číslo 87777.

Za podporu agituji hlavně proto, že jsem před několika lety se skautským oddílem prodávala kromě rakovinových kytiček také africké nálepky a zrovna moc lidí to na ulici nezajímalo. Přestože i tehdy spousta holek v mém okolí ráda mluvila o tom, jak bude mít za 10 let svého malého roztomilého černouška...