co tu

úterý 13. listopadu 2012

ON: Vědo, tady veřejnost, otevřete!


Vědo, tady veřejnost, otevřete! | Týden vědy a techniky, 12. listopadu 2012

Anotace k přednášce slibovala, že bude ukázáno, jak je jednoduché získat kvalitní a relevantní zdroje informací pro školní/vědeckou práci. Toho lze díky otevřenému přístupu (Open Access) docílit zdarma s pomocí internetu, pokud uživatel ví, kde má hledat. Chceme-li však mluvit o otevřeném přístupu ke kvalitním vědeckým informací, je potřeba si na úvod vymezit vědu, vědeckou komunikaci a tradiční způsob výměny vědeckých informací.

Co je to věda?
Když se řekne věda, všichni tak nějak tuší, o co jde, ale definovat ji je poměrně složité. Možná proto, že nás věda obklopuje v každodenním životě a přitom za tímto pojmem vidíme spíše pouze práci lidí v laboratořích, šílené výpočty nebo mnohaleté bádání nad zaprášenými knihami.
Jednoduchou definici přesto najdeme a dala by se vyjádřit například takto: “Věda je systematický způsob poznání skutečnosti. Předmětem vědeckého poznání mohou být objekty a procesy živé i neživé přírody nebo lidské společnosti.“ [Věda, 2001-]

Dělení vědy:
1. vědy o živé přírodě
2. vědy o neživé přírodě
3. společenské vědy

Věda jako taková se objevuje již v pravěku a dá se říci, že jde o logický vývoj, který doprovází samotnou evoluci lidské populace.

Jak se dělá věda?
Věda ovšem není pouze samotné bádání, ale skládá se z více procesů/fází, které dohromady utváří cyklus vědy/vědecké komunikace. Ten by se dal charakterizovat 5. fázemi [Svoboda, 2012]:
1. Studium, příprava
2. Výzkum, měření, závěry
3. Patentování, publikování
4. Citace, impakt, hodnocení
5. Rešerše, literatura

Běžně je z veřejných prostředků hrazen téměř celý tento cyklus - je placeno studium, příprava, ale i samotný výzkum, provedení experimentu, sběr dat apod. Poté se vědci snaží výstupy patentovat a především výsledky a závěry publikovat. Tyto výsledky se dostávají do oběhu, v jehož rámci jsou citovány, je měřen jejich impakt a mohou být postpublikačně dále hodnoceny. Jde-li o kvalitní výstup, stává se tedy literaturou pro jiné vědce a cyklus se dál opakuje.

Vědecká komunikace

Ruku v ruce s vědou jde také vědecká komunikace. Tento termín se objevil teprve nedávno, ale přesto můžeme říci, že se spolu s vědou vyvíjela již od počátku lidského bádání. Vědeckou komunikaci můžeme chápat jako formální způsob výměny vědeckých informací a poznatků mezi členy vědecké komunity, případě lze cílovou skupinu rozšířit a zobecnit na celou společnost.
Nejprve vědecká komunikace probíhala pouze ústně, posléze písemně. Přelom nastal v 17. století, kdy se ve Francii a Velké Británii objevují první vědecké časopisy. Postupně se součástí vydavatelského procesu stává recenzní řízení, které je známkou/potvrzením kvality.
Dalším mezníkem ve vývoji vědecké komunikace byl vznik elektronických databází v 70. letech 20. století a následně rozvoj Internetu v 80. a především 90. letech 20. století. Tyto dva vývojové mezníky spíše jen vylepšují původní model šíření informací pomocí vědeckých (recenzovaných) časopisů, který přetrvává dodnes.

Publish or Perish!
Že je publikování výsledků zásadní součástí vědecké komunikace, dokládá heslo “Publish or perish!” (Publikuj nebo zhyň!), které je hnacím motorem a zároveň velkým strašákem vědců. Dnešní způsob hodnocení vědy stojí totiž na tom, kolik článků vědec vyprodukuje a v jak dobrém časopise je opublikuje - čím lepší časopis, tím více bodů, tím více financí na další výzkum, tím větší prestiž autora/projektu/instituce/oboru. Často se proto děje, že vědci rozmělňují informace a místo jednoho článku jich publikují pět, neustále omílají to samé dokola, vydávají články s 30 spolu(autory) apod.

Na samotném publikování však není nic špatného, pokud se řídíme heslem Camerona Neylona, který říká, že není důležité kde publikujete, ale koho tím obohatíte.

Je totiž důležité si uvědomit, že “Nepublikovaná věda není žádnou vědou. I kdyby badatel bádal sebevíce, jeho knihy a protokoly pokusů nakonec obmotají pavučiny, sežerou myši a výsledek je nulový.“ [Šesták, 2000]

Co se týče publikování, existoval zde donedávna pouze tradiční (konzervativní) přístup publikování, prostřednictvím recenzovaných vědeckých časopisů s uzavřeným přístupem.

Tradiční (konzervativní) přístup
Ten je problematický především z toho důvodu, že zde funguje dvojí platba. Daňoví poplatníci střádají peníze do veřejného rozpočtu, ze kterého jsou poté placeni vědci, aby bádali. Ti na základě výzkumu napíší článek a nabídnou ho k vydání některému z vydavatelů. Pokud článek projde recenzním řízením (to může trvat i několik měsíců), vyjde v časopise, ke kterému je ovšem nutné koupit přístup - tištěné vydání, přístup do licencovaných databází. Za tento přístup platí uživatelé prostřednictvím knihoven (vědeckých, univerzitních, institucionálních, národních...), zaměstnavatele, sami. Tedy opět (ve většině případů) z veřejných peněz daňových poplatníků. Smutné je, že hlavními uživateli vědeckých informací jsou opět vědci, tedy ti, co informace sami produkují.

Platím. Kde jsou výsledky?
Z veřejných financí se platí především základní výzkum. V České republice financování stojí na tzv. bodovém systému hodnocení vědy a to tak, že jsou finance přerozdělovány podle ohodnocení předchozích výstupů mezi jednotlivé vědecké instituce, zároveň mohou být poskytovány granty Grantovou agenturou České republiky, nebo se za veřejně financovaný výzkum dá považovat i ten, který čerpá dotaci z peněz Evropské unie. Výstupy z takto financovaných výzkumů by proto logicky měly být přístupné zdarma všem - všem těm, kteří za ně již jednou zaplatili.

Otevřený (alternativní) přístup
Jak je patrné, dvojí platba je vcelku nelogická. Proto se objevuje otevřený přístup, neboli Open Access, který žádá trvalý, okamžitý a bezplatný přístup k výsledkům vědy a výzkumu na Internetu. O otevřeném přístupu se začalo hovořit již na konci 60 let 20. století, vážněji však až v letech 2001 a 2002. Z tohoto období vychází 3 významné iniciativy - Budapešťská iniciativa, prohlášení z Bethesdy a Berlínská deklarace. Od vydání Berlínské deklarace uplynulo letos 12 let a jde o manifest, jehož podpisem se jednotlivé instituce zavazují k tomu, že budou podporovat otevřený přístup. V ČR ji podepsala Akademie věd ČR, Grantová agentura ČR, Masarykova univerzita v Brně, Asociace knihoven vysokých škol a Vysoká škola ekonomická v Praze.

Otevřít nejen ke čtení
Nejde ovšem pouze o vystavení výstupu na internetu, ale také o jasné definování práv k užití díla. Toho je docíleno například díky veřejným licencím - Creative Commons apod., které umožňují autorovi nebo vlastníkovi majetkových práv dát jasně najevo, jak chtějí, aby uživatelé s dílem zacházeli. Např. je možné povolit užití díla pro komerční účely, dílo modifikovat apod.

K otevřenému přístupu vedou dvě cesty - obě mají své výhody i nevýhody.

Zlatá cesta / Gold road

Zlatá cesta (anglicky Gold road, Open Access Publishing) je cestou publikování vědeckých článků v otevřených časopisech. Tato cesta se snaží nahradit tradiční vědecké časopisy, ovšem s zachováním recenzního řízení a kontroly kvality publikovaných informací. Čím se tedy liší? Tím, že obsah je po vydání volně dostupný všem bez nutnosti platit za přístup k plnému textu. Přesto tato cesta není plně zdarma. Recenzní, editorská a vydavatelská práce je hrazena dle vydavatelem, který náklady může převést na autora. Autoři ovšem vydavatelský poplatek zpravidla neplatí z vlastní kapsy. Často nemalé částky jsou hrazeny buď jejich zaměstnavatelem, z projektových rozpočtů či z grantů apod. Právě částka na publikování v OA časopisech se může objevit i v rozpočtových položkách projektů při žádání finanční dotace na vědeckou činnost například z Evropské unie apod.

Existují 3 základní typy otevřených časopisů [Němečková, 2011]:
  1. Časopis s úplným otevřeným přístupem 
  2. Hybridní časopis (jde o kombinaci Closed a Open Access)
  3. Časopis s pozdrženým otevřeným přístupem (s časovým embargem)

Zelená cesta / Green Road
Zelená cesta (anglicky Green road) je umírněnějším způsobem otevřeného přístupu. Cílem není nahradit tradiční cestu vědeckého publikování v odborných časopisech (komerčních či OA), které mimo jiné zajišťují především kontrolu kvality recenzním řízením apod., ale spíše se snaží o její doplnění zvýšením dostupnosti dokumentu, jeho zviditelněním a rozšířením prostřednictvím digitálních repozitářů.

Dělení repozitářů:
1. Institucionální
2. Oborové
3. Multioborové
4. Repozitáře poskytovatelů dotací (Funders repositories)
    (Datové repozitáře, www stránky, profily na sociálních sítích)

Výhody OA
Otevřený přístup...
Vědcům
 - zvyšuje citovanost a prestiž
 - pomáhá popularizovat jejich obor, projekt..
Studentům/veřejnosti
 - zvyšuje kvalitu studia
 - usnadňuje přístup ke kvalitním informacím
Vydavatelům
 - rozšiřuje okruh čtenářů
 - zvýšením citovanosti článků zvyšuje impakt faktor
Nevýhody OA
Nízký impakt faktor otevřených časopisů → dle IF je článek posuzován např. při hodnocení vědy. Vědci proto nechtějí publikovat své články v časopisech s nízkým IF. Na obhajobu otevřených časopisů je nutné podotknout, že některé IF mají a ten také postupně roste.

Nedůvěryhodnost informací - OA je často vyčítáno, že v repozitáři či otevřeném časopise mohou být zveřejněny nekvalitní informace. U repozitářů je možné u jednotlivých záznamů označit, zda jde o preprint (tedy verzi článku před recenzním řízením) či o postprint (článek po recenzním řízení) nebo vydavatelskou verzi. Toto vše se odvíjí od politiky vydavatele - ten autoarchivaci buď nepovoluje, či povoluje autoarchivovat jednu či více verzí článku. U otevřených časopisů záleží, zda mají recenzní řízení či nikoliv. Pokud ano, obavy z nedůvěryhodnosti informací jsou neopodstatněné. Problémem zde je spíše fakt, že za vydání článku v otevřeném časopise s recenzním řízení musí autor zaplatit (1000-3000 EUR), což je ale položka, kterou může autor žádat v grantu či prostřednictvím nějakého gold fondu.

Neochota ze strany vědců, institucí, vlád - neochota plyne často spíše z neznalosti problematiky. Vědci se bojí nového přístupu, neboť mu nerozumí, nebo se bojí, že bude objevena chyba v jejich práci, že jim práci někdo vykrade atd. Na institucionální či vládní úrovni je to problém právě spíše neznalosti, na druhou stranu již dnes vznikají inst. politky a OA je řešen např. i na národní úrovni - UK.

Dveře ke zlaté cestě
Ke zlaté cestě vedou v podstatě (centrálně) pouze jedny dveře a to skrze Directory of Open Access Journals - DOAJ (www.doaj.org).

V současné době je v databázi DOAJ registrováno 8 340 otevřených časopisů → z toho je 4 115 časopisů prohledatelných až na úroveň článku → a celkově je v databázi tedy zahrnuto 923 403 článků.

Dveře k zelené cestě
Pokud nevíte, v jakém repozitáři hledat, je asi nejjednodušší začít vyhledávat v agregátorech, které otevřený obsah sbírají.

OAISTER: http://oaister.worldcat.org/
OAIster je volně dostupný webový portál / souborný katalog záznamů open access zdrojů. Obsahuje okolo 25 milionů záznamů, které jsou získávány z více jak 1 000 zdrojů.
Co se složení týče, obsahuje digitalizované knihy, časopisecké články, noviny, rukopisy, digitální texty, audio, video, fotografie, datasety, kvalifikační práce a vědecké papery.

DRIVER: http://search.driver.research-infrastructures.eu/
DRIVER search portal je výstupem stejnojmenného projektu DRIVER (Digital Repository Infrastructure Vision for European Research), který byl spolufinancován Evropskou komisí (2006-2009). Cílem projektu/portálu je budování sítě evropských digitálních repozitářů a zpřístupňování volně dostupných online zdrojů.
Vyhledávání:
Jednotné vyhledávací rozhraní (D-NET) - jednoduché / pokročilé, prohledává přes 6 mil. vědeckých publikací / 343 repozitářů, obsahuje články, disertace, knihy, přednášky, zprávy apod.
Výsledkem vyhledávání je metadatový záznam + odkaz na plný text do repozitáře.

OpenAIRE: http://www.openaire.eu/cs
CORE: http://core.kmi.open.ac.uk/search
BASE: http://www.base-search.net/


Na svém písečku
Pokud víme, jaký obor nás konkrétně zajímá, můžeme hledat v konkrétním oborovém repozitáři. K vyhledání toho správného je možné použít dvou registrů - OpenDOAR (www.opendoar.ogr) a ROAR (http://roar.eprints.org/).

ROAR - Registery of OA Repositories
Jde o mezinárodní registr, který provozuje Univerzita v Southamptonu. Obsahuje 2993 záznamů OA repozitářů. Umožňuje vyhledávání podle: klíčových slov, země, softwaru, typu zdroje a obsahu. Jednotlivé záznamy obsahují popisné a statistické informace, grafy, náhled repozitáře, přímý odkaz domovskou stránku.ROAR umožňuje také jednoduché vyhledávání v obsahu, není zde ovšem možnost dalšího zpřesňování, omezování kategoriemi apod.

OpenDOAR - Open Directory of OA Repositories
OpenDOAR je adresář akademických OA repozitářů v mezinárodním měřítku, o databázi se stará SHERPA, záznamy jsou schvalovány pracovníky projektu - nepřidávají se automaticky. V současné době je v OpenDOAR 2224 repozitářů. Vyhledávání funguje na základě přímého dotazu či pomocí zpřesňování - geografické, zda jde o institucionální / předmětový repozitář, jazykové atd.

Odkaz na oborový repozitář může člověk nalézt také na wiki Open Access Directory, na stránce Disciplinary Repositories. Tento seznam může (dle politiky wiki) upravovat kdokoliv - uživatelé mohou přidávat odkazy, upravovat stávající, popisky apod.

Akademické sociální sítě
Vyhledávací a zpřístupňovací funkci repozitáře či digitální knihovny mohou do jisté míry suplovat i akademické sociální sítě, které umožňují vědcům ukládat a zpřístupňovat vědecké články na jejich profilech.

Mezi ty asi nejznámější patří ResearchGate, Mendeley a Academia.edu.

ResearchGATE (www.researchgate.net)
Vědecká sociální sít, umožňující a usnadňující komunikaci vědců. Po registraci je možné sledovat určitá témata (diskuze - chodí pravidelné emaily s novými příspěvky), ukládat a vyhledávat publikace, zakládat projekty (pro sdílení dat, umožnění kolaborace s jinými uživateli) apod.
Vyhledávání: Pokud je u výsledku obrázek fulltextu, je FXT dostupný, pokud ne, je možné poslat request autorovi pomocí tlačítka “Request fulltext”

Mendeley (http://www.mendeley.com)
Sociální síť a desktopová aplikace (citační manager), pro vyhledávání nemusí mít člověk vlastní profil. Ve vyhledávacím rozhraní (záložka Papers) nabízí Mendeley filtr “Open Access articles only”, který po zaškrtnutí nabízí pouze ty záznamy článků, u kterých se lze zdarma dostat k plnému textu.

OA v NTK
Na závěr bych ráda zmínila otevřený přístup v Národní technické knihovně. Tomu se NTK věnuje především v propagačních aktivitách. Na stránkách techlib.cz vznikla vlastní podstránka http://openaccess.techlib.cz, která shrnuje tuto problematiku, odkazuje na další zdroje informací (např. NTK má mezi odkazy na elektronické zdroje také zařazen DOAJ a OA balíček IEEE), informuje o SCOAP3 - Sponsoring Consortium for Open Access Publishing in Particle Physics, konsorciu, které má za úkol získat finance na zaplacení vydávání článků z oblasti částicové fyziky v režimu Gold OA (toto konsorcium se rozběhne v roce 2014, koordinátorem pro tento projekt za ČR je NTK, nyní jsme ve fázi přípravy vybírání peněz do společného rozpočtu). Zároveń se NTK připojuje k Open Access Week / Týdnu otevřeného přístupu. Letos proběhl již druhý ročník semináře Open Access aneb Open your mind! (i se zahraniční účastí). Dále vedle informačních letáků a a prezentací na LCD obrazovkách po budově vznikla Open Access Cube (#OACube), interaktivní kostka, která pokládá náhodným kolemjdoucím otázky a vybízí k odpovědi na vnitřních zdech tohoto objektu.


 
Použitá literatura:
Němečková, Lenka; Pilecká, Věra. 2011. OA časopisy pro technické obory. In Open Access aneb Open your mind! 2011 [online prezentace]. Praha, 2011-10-26 [cit. 2011-12-26]. Dostupný z WWW: <http://invenio.nusl.cz/record/71446/files/nusl-71446_1.pdf>.

Neylon, Cameron. Research assessment to support research impact. In Berlin Open Access Conference : Networked scholarship in a networked world : participation in Open Access [online prezentace] Stellenbosch, 7 November 2012 [cit. 2012-11-13]. Dostupný z WWW: <http://wiki.lib.sun.ac.za/images/f/fb/10_Neylon.pdf>. 

Simandlová, Tereza. 2011. Open Access a sociální média jako nový prostředek vědecké komunikace [elektronický dokument]. Praha, 2011.

Svoboda, Martin. Open Access: proč a jak?. In Open Access aneb Open your mind! 2012 [online prezentace]. Praha : NTK, 2012-10-24 [cit. 2012-11-06]. Dostupný z WWW: <http://repozitar.techlib.cz/record/477/files/idr-477_1.pdf>.

Šesták, Zdeněk. 2000. Jak psát a přednášet o vědě. Vyd. 1. Praha : Academia, 2000. 204 s. ISBN 80-200-0755-5.

Věda. In Wikipedie : otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikimedia Foundation, 2001- , strana naposledy edit. 2012-09-13 [cit. 2012-11-11]. Česká verze. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Věda>.

pondělí 12. listopadu 2012

ON: Open Notes

By iowa_spirit_walker
Ve škole a hlavně v práci se mi nakupily různé přednášky, které se většinou týka otevřeného přístupu a tak mě napadlo, že když už na SlideSharu sdílím prezentace, mohla bych někde ještě veřejně lípnout handouty, které mi většinou při přípravách vznikají.
Moje open notes (otevřené poznámky) asi nebudou mít moc podobu klasického užbleptnutí, minimálně u těch dřívějších nemám čas na úpravu do podoby souvislého textu. U následujících se pokusím rovnou smolit texty, ať je to ke čtení a ať je tomu alespoň trochu rozumět.

Časem dodám vše, co se mi válí v notebooku a v práci.

čtvrtek 8. listopadu 2012

O odpovědnosti a tak

Na lidi v mém okolí přichází podzim. Všimla jsem si toho na jejich tvářích. Málokdo se teď usmívá. Je sice pravda, že s padajícím listím lidi vpadnou do podovolenkové práce, dohánějí studijní resty a navíc se blíží Vánoce. To je pak potřeba se stresovat dvojnásob, jinak by to nebyly svátky klidu a míru. Podivná tradice. Tak všeobecně prostě není moc důvodů k usmívání. Ale ono jak se to vezme.
Cokoliv, co ne/děláme, ne/děláme z vlastního rozhodnutí. Lidi se většinou neradi rozhodují, nebo se přinejmenším bojí a raději by rozhodování nechali na ostatních. Každý z nás je ale ve svém rozhodování svobodný. Tedy, když pominu ta rozhodnutí, která jsou učiněna z donucení, nebo kde člověk neměl na výběr.

Pokud si správně pamatuji, byl to Sartre, který říkal, že svoboda je nevyhnutelně spjata s odpovědností.

Copak se lidi bojí být odpovědní za to, že se rozhodnou pro úsměv?


Teď se usmívám... protože to zrovna ode mě zní dneska ohromně směšně. Místo odpovědného rozhodnutí jsem si hodila korunou. A tak prý nakonec nic nebude. Nebo jo, ale jen na chvíli. Žádné zvraty. A tak.

Z-odpovědnost. Odpovídat. Zpovídat. Se. Sám sobě.

Druhým se vždycky radí líp.